Krajina Českého lesa je stále relativně liduprázdná. Hluboké lesy jenom občas přeruší pastviny nebo malá osada. Železná opona tu způsobila nevratnou destrukci řady lidských sídel, na druhou stranu jizva zhojila přírodu. V kontrastu s tím je krajina na druhé straně hranice, kde vesnice, osady a samoty dodnes žijí čilým životem. Náš další výlet byl plný nečekaných překvapení.

Trasa

Celá trasa je vhodná pro terénní kočárek nebo vozík. Případná zkratka lesem k hraničnímu zátarasu je pro odolnější povahy, takže doporučuji jít o něco delší, ale zřetelnou cestou tak, jak je uvedeno níže.
Kompletní trasa na mapy.cz: https://mapy.cz/s/bolezacafe
Délka trasy: 13 km
Stoupání: 232 m
Klesání: 232 m
Parkovat lze u plochy určené ke svozu dříví ve Staré Knížecí Huti: https://mapy.cz/s/dagejufuta

Na trase pochodu smrti

Stará Knížecí Huť je malá osada uzavřená mezi lesy. Většina domů si zde zachovala původní charakter, což okamžitě evokuje pocit, že se člověk propadl v čase. Mimo toho, že je možné sem dojet po své ose, tak je možné v sezóně využít cyklobusy, které sem pravidelně o víkendech jezdí.

Dnes tiché místo utopené v nekonečných pohraničních lesích má pohnutou historii. Právě tudy vedla trasa pochodu smrti z Tachova do Flossenbürgu. Ve studeném močálu zde v nuzných cárech oblečení museli 13. dubna 1945 nocovat vyčerpaní vězni z transportu smrti. 37 vězňů nemělo ráno dost sil na to, aby vstalo a tak je zde dozorci bez milosti postříleli. Jejich těla následně jiná skupina vězňů zakopala do hromadného hrobu. Jeho umístění je vyznačeno pietní úpravou v lese naproti bývalé pohraniční rotě.

Po válce byla těla exhumována a pohřbena na Mohyle v Tachově.

Pod strašidelným zámkem do Bavorska

Příjemná lesní asfaltka nás provedla po zelené turistické značce ze Staré Knížecí Huti až k rybníku mezi pastvinami, ze kterého vytéká Zahájský potok. Právě zde se nacházela zaniklá obec Zadní Zahájí. Pokud má člověk čas a ideálně nemá kočárek, tak je nejlepší se odtud vydat ještě kousek po žluté turistické značce ke Starému zámku. Jeho ruiny jsou schované v lese nad strání. Od zámku nevede k hraničnímu přechodu žádná cesta, ale les se projít dá až k osadě Waldheim. Ze Starého zámku zůstalo zachováno několik kamenných sklepů, které rozhodně za zacházku stojí. Na kočárek to ale moc není.

Pokud se neodbočí ke Starému zámku, tak cesta pokračuje po zelené až na hranice s Německem. Hned za hraničními patníky tu stojí domy a hned první je hostinec Böhmerwald, který bohužel již několik let nefunguje. Ještě před Druhou světovou válkou tu stál hostinec přímo na hraniční čáře a traduje se, že hranice procházela přímo výčepem a z jedné pípy teklo české a z druhé bavorské pivo.

Dnes je Waldheim ospalá osada, kde občas projedou místní na své cestě domů. Nás provedla značená cesta Alteheerstraße až do nedaleké obce Georgenberg, která pro nás byla zajímavá, protože zde funguje Berggasthof Schaller. Že se někomu ten název horský hostinec nezdá? Je sice pravda, že okolní kopce nejsou vysoké, ale výhled z oken hostince rozhodně horskou atmosféru navodí.

Za mlýnským kolem a historickým hraničním zátarasem

Kousek od Georgenbergu stojí v lesích ukrytá malá osada Gehenhammer, kterou se rozhodně vyplatí navštívit. Už když k ní přicházíte, tak slyšíte pozdrav, který má na svědomí malý hrající kovový mlýnek. Jeho klidný rytmus se nese nad potokem do okolí. Malá pěšinka nás provedla kolem mlýnku k hmyzímu hotelu a dále k hlavnímu turistickému cíli, kterým je historický vodní mlýn - Gehenhammer Mühle. Jeho veliké dřevěné kolo se stále točí a tak se jedná o vděčný cíl rodinného výletu. Navíc přímo v mlýně funguje malá hospůdka se svačinovou kuchyní a výbornými domácími moučníky.

Když se děti vyřádí (potok, mlýnské kolo i okolní louka láká k mnoha dětským hrám) a rodiče občerství, je na čase vydat se zpět do Česka. Zde je možné vydat se přes osadu Neudorf na modrou turistickou značku, nebo si to trochu punkově zkrátit lesem přímo k Prvorepublikovému hraničnímu zátarasu. My s duší dobrodruha jsme samozřejmě zvolili trasu terénem, která naštěstí není nijak dlouhá.

Prvorepublikový hraniční zátaras je uprostřed lesa jako zjevení. Jedná se o betonovou platformu s masivními kovovým stojany trčícími směrem k nebi. Dříve tudy vedla hojně využívaná cesta, kterou bylo nutné ve 30. letech 20. století přehradit tak, aby tu mohla finanční stráž hlídat, kdo hranici překračuje. Opatření se zavedlo v rámci obrany hranice před agresí ze strany Německa.

Od zátarasu jsme po modré došli až k lesní cestě, která nás dovedla na Stoupu a dále po červené zpět do Staré Knížecí Hutě. I na Stoupě stojí za to na chvíli zastavit a pročíst si naučné a vzpomínkové cedule na zaniklou osadu. V člověku se za jediný výlet nakupí opravdu mnoho dojmů.