Frauentál 2022: Podzemí ztracené hutě

Frauentál byla malá průmyslová osada ležící při Václavském potoce pod mohutným vrcholem Přimda nedaleko vesnice Svatá Kateřina. Do dnešních dnů jsou nad zemí patrné rozvaliny domů i zbytky starých cest a náhonů, které poháněly strojovny jednotlivých areálů. Trochu stranou leží zbytky tajemné hutě, jejíž podzemí dlouhé roky unikalo objevení.

Na společném čundr víkendu s Volím Tachov jsme vyrazili do končin nedaleko středověkého hradu Přimda. Trasa nás zavedla ze Starého Sedliště přes Nové Sedliště do vísky Labuť, kde jsme měli domluvené spaní v bývalé škole nad hospodou. V sobotu jsme pokračovali přes zaniklé obce Bohuslav a Frauentál příhraničními lesy do Málkova, kde na nás čekala vytopená chata a vydatná domácí strava. Právě Frauentál se stal mým hlavním cílem, který jsem si vyhlídnul. Jeho podzemí bylo objeveno teprve nedávno a tak o něm mimo pár článků na internetu nebylo nikde moc informací.

Osada Frauentál (Hochofen)

Ve Frauntálu se v 18. a 19. století tavilo železo, jehož povrchová naleziště ležela v okolí Svaté Kateřiny. Tenkrát okolní krajina vypadala úplně jinak. Lesy v té době zabíraly v okolí mnohem menší plochu, protože se kácely na dřevo do milířů, ve kterých se vyrábělo dřevěné uhlí. Dřevěné uhlí se následně využívalo k tavbě v pecích. Není náhoda, že osada nad bývalým Frauentálem se jmenuje právě Milíře.

Mimo paliva potřebovaly hutě také vodu, která poháněla jejich stroje. Pomocí důmyslných dřevěných převodů byla hnací energie vody využita k rozpohybování velikých měchů, hamrů nebo leštírenských kol. Aby bylo zajištěno, že voda poteče stále ve správném množství, vznikla ve Frauentálu a jeho okolí soustava rybníků a náhonů, jejichž pozůstatky jsou patrné dodnes.

Kolowratská železárna

Ve Frauentálu se nacházely dvě železárny horní - stará a dolní - nová. V dolní stávala asi 10 metrů vysoká pec, jejíž mohutné zdivo do dnešních dní ční nad okolním terénem. Právě sem se sypala železná ruda, která se následně pomocí dřevěného uhlí tavila. K dosažení správné teploty se využívaly obrovské měchy poháněné vodní silou.

Místní to měli vymyšlené skvěle, protože vysokou pec zasadili do svahu, aby mohli ze shora snáze navážet materiál.

Ze železa se ve Frauentálu odlévaly výrobky pro široké okolí, ale také surový materiál pro další zpracování v hamrech, kterých při železárně stálo několik. Však zde v 19. století pracovalo kolem 70 lidí.

Postupně ale docházelo k vytlačování místních výrobků lacinějšími z dovozu a tak musel být provoz uzavřen. Dodnes je možné nalézt po okolních hřbitovech kovové křížky, které byly vyrobeny právě ve Frauentálu za jeho největší slávy.

Ze železárny sklárnou

Na konci 19. století tedy končí železárenský provoz a celý areál je přestavěn na sklárnu na výrobu skleněných tabulí a zrcadel. Pokud dnes na místo dorazíte, tak právě zbytky sklárny zakrývá velký dřevěný přístřešek.

To co na místě vidíte je podlaha pece se zbytky po pánvích na tavení skla. Celý prostor byl dříve překlenutý kamenným stropem a nad ním pracovali skláři, kteří roztavené sklo nabírali a vyfukovali z něj skleněné válce. V podlaze, mezi pozůstatky pánví, jsou vidět z každé strany mohutné průduchy, kterými proudil vzduch rozžhavený na 1000 °C.

Pod podlahou pece je možné zahlédnout krásně zachovalé “plíce” pece, které jsou celé pokryté sklovinou. Při jejich zhlédnutí se člověk neubrání dojmu, že pec musela vyhasnout teprve nedávno.

Pod zem

Přímo u zdi bývalé vysoké pece je vchod do podzemí. Jedná se o průraz do starého vodního kanálu, který odváděl vodu od vodního kola, které pohánělo měchy ve vysoké peci. Pravděpodobně tudy voda pokračovala do některého z hamrů pod pecí.

Prostory to nejsou nijak velké. Místy sice člověk projde vztyčený, většinou je ale nutné se přikrčit nebo prolézt na všech čtyřech. Části chodby rozhodně nejsou pro klaustrofobiky.

Určitě se sem nepouštějte bez potřebného vybavení. Prostory jsou přístupné pouze po žebříku, bez něj se sice dostanete dovnitř, ale rozhodně už ne ven.

Krátká procházka podzemím je ale úžasná. Dotknout se zdí - historie, která byla takovou dobu schovaná hluboko pod nánosem zeminy a sutě, to je pokaždé zážitek k nezaplacení.

Další průzkum

Na místě stále pracují dobrovolníci, kteří postupně místo odkrývají a dávají nám ostatním nahlédnout do dávno zapomenuté historie našeho pohraničí. Při návštěvě se chovejte nanejvýš ohleduplně a obezřetně.

Prostory nejsou nijak zajištěné.

Určitě nepřebírejte iniciativu a nesnažte se zde sami nic objevovat. Ponechte tuto práci lidem, kteří s tím mají zkušenosti a postupně pro nás ostatní místo zpřístupňují.

Previous
Previous

S kočárkem v Krušných horách po okolí Přebuzi

Next
Next

Ke Kocábě 2022: Jak jsem nic nenašel