Kosí toulání 2022
Nedaleko Plané v západních Čechách na úpatí Slavkovského lesa je moc zajímavej kout země - Přírodní park Kosí potok. Je to profláknutá oblast, kam se rádi stahují tuláci, trampové, čundráci a nejrůznější další pobudové při svém útěku z civilizace. Mimo sezónu tu ale na někoho narazíte jenom těžko a to je dobře.
Samota v osadě Veska, kde dříve stávala také cihelna
Trasa
Pátek - Neděle z Michalových hor až do Tachova celkem 31,5 km: https://mapy.cz/s/guneduvoja
Do Michalových hor se dá celkem pohodlně dostat v pracovní dny z Plané autobusem. Jinak se tam dá dojít také pěšky, je to pár kilometrů, my jsme se ale svezli, protože jsme nechtěli zmoknout a hlavně jsme měli batohy obtěžkané jídlem k pátečnímu ohni.
Po trase jsme měli vytipovaná místa se spaním pod střechou a u kamen. Jelikož to bylo plánované jako únorový - zimní čundr a měli jsme sebou nováčky Pavla s Marcelou, kterým jsme nechtěli jejich první zimní čundr kazit omrzlinama a nachlazením.
Okolí Kosího potoka je plné zajímavostí a obejít všechno bychom rozhodně za víkend nestihli. Zaměřili jsme se tedy na zajímavé stavby - zejména mlýny, kterých tu je několik.
Po trase není možnost občerstvení nebo dokoupení potravin, vše je potřeba nést na zádech. Hospoda v Michalových horách má otevřeno jenom sporadicky v teplých měsících a hospoda v Damnově funguje pouze večer.
Stravování
Člověk vydrží bez jídla dlouho, eventuálně taky dokáže sníst kde co. My jsme si ale náš víkend nechtěli kazit strádáním, takže jsme řádně zatěžkali batohy vybranými pokrmy. Na páteční večer byla připravená vepřová panenka v bylinkách a másle, která se podávala s pečenou zeleninou. Na snídani nemohly chybět vajíčka a výjimečně byl také zákusek - věnečky od Adama. Druhý večer pak završily těstoviny s poctivou sýrovo-pórkovou omáčkou.
Hodně lidí dá asi přednost rychlému a lehkému jídlu z pytlíku, které stačí zalít vodou a během pár minut ohřát na vařiči. Já si ale tohle stravování raději nechávám na jiné podniky, kde se hraje o každej gram v batohu. O víkendu mi čas strávený vařením nevadí. Stejně jako nějak přežiju těch několik kilo v batohu navíc.
Kempování
Kosí potok je vyhledávanou a známou oblastí trampů, skautů a dětských táborů. Díky tomu je to potok s největší koncentrací kadibudek, co jsem kdy viděl. Míst na spaní a rozdělání ohně je tu celá řada a člověk trochu znalý terénu si může vybírat.
Tábořiště jsou často doplněná o nějakou tu stavbu, kde se dá schovat v případě špatného počasí.
My jsme si vybrali osady, které jsou opravdu komfortními lesními hotely. Bohužel i ty byly poznamenané náletem nějakých prasat. Můj mozek nikdy nepobere, co vede lidi k tomu, aby po sobě neuklidili odpadky. Proč musí prostor kolem sebe neustále přetvářet na skládku.
Těžba dřeva a kůrovec
Cesty rozježděné těžkou lesní technikou jsou bohužel běžnou součástí vandrování. Těžká technika se prohání i lesy národních parků, takže se lesům na Kosáku a Mži rozhodně nevyhýbá.
Kalamita způsobená kůrovcem a následným odtěžením lesa se na některých místech dost silně podepsala nejen do rázu krajiny, ale také do pěších tras. Projít “lesem” před osadou Kosí potok dalo opravdu práci a člověk musel hodně koukat, aby mu noha někam nesklouzla.
Mlýny na Kosím potoce
Historie Kosího potoka je vepsána do kamenných zdí rozbořených mlýnů, které kdysi pro okolní vesnice mlely obilí. Ruiny to jsou romantické a dají se dobře prozkoumat právě v zimním období, kdy nejsou schované za zelenou hradbou kopřiv a dalších rumištních bylin.
Zbytky mlýnů jsou doplněné o informační cedule, ze kterých se dozvíte základní informace o tom, jak se tu kdysi žilo.
Mojí nejoblíbenější zříceninou je Křínovský mlýn se zbytky dřevěných futer. Křínovský mlýn se také používá jako tábořiště, jsou tu kadibudky, ohniště a nechybí také starý sklep. Mnohem větší jsou ale rozvaliny Českého mlýna.
Papírna na Kosím potoce
Stejný osud jako mlýny naštěstí nepotkal papírnu, která se nachází nedaleko Kořene. Papír se tu sice už nevyrábí, ale stavení stojí a je evidentně v péči nějakého kutila. Kolem se pasou ovce a zahrada je plná “veteránů” zarostlých travou.
Bohužel od papírny zmizela ikonická tramvajová zastávka, se kterou jsme se tu vždycky fotili. Stála tu určitě hodně přes dvacet let.
Hostinec pod Třebelí
Hostinec pod Třebelí býval vyhlášený, alespoň podle toho co jsem zjistil od pamětníků, kteří sem chodili/jezdili. Prý tu bývalo pivo jako křen a roznášela ho tu hostům vnadná hospodská, takže sem chlapi rádi chodili.
Já už ale tu dobu nepamatuju. Co tuhle část krajiny procházím, bylo tu vždy zavřeno. Objekt je teď v péči partičky trampů, kteří sem jezdí na víkendy. Místo je to fajn a interiér naštěstí opravdu nedoznal moc změn oproti době, kdy tu provoz fungoval. Chlapi se snaží, aby si to toho dřívějšího ducha uchovalo, snad se jim to bude dařit co nejdéle.
Samota nade Mží
V hlubokém meandru Mže, vysoko nad hladinou řeky stojí na louce mezi lesy samota Smiling ranch. Jedná se o pozůstatek osady Veska. Je to jedna z těch magických samot, která má krásný výhled do krajiny, který není zatížený přítomností jakékoliv civilizace. Není divu, že sem mířili kroky trampů.
Dříve tu stávala také cihelna, hájovna a dole v údolí Hablický mlýn, který obýval tramp King. Budova byla ale v roce 1959 odstřelena a tím zaniklo kultovní trampské místo.
