Se svými 940 metry nad mořem je Dyleň jasnou dominantou nejsevernějšího cípu Českého lesa. Její mohutnost je ovšem nejvíce vidět z bavorské strany, od lázeňského městečka Bad Neualbenreuth, odkud Dyleň své okolí převyšuje téměř o 400 metrů. Zvlněná krajina s množstvím výhledů je ideální na delší procházku s dostatečným časem na přestávky a rozjímání.

Parkoviště v Bad Neualbenreuthu — Trasa

Bad Neualbenreuth leží v kopcovité krajině kousek od hranic s Českem. Většina našeho okruhu vede po zpevněných cestách a ty části, které zpevněné nejsou, jsme zvládli projet s kočárkem bez problémů.
Kompletní trasa na mapy.cz: https://mapy.cz/s/becahucudo
Délka: 13,5 km
Stoupání: 237 m
Klesání: 237 m
Parkování na neplaceném parkovišti v centru Bad Neualbenreuth: https://mapy.cz/s/lejovelale

S výhledy do aprílové krajiny

Lázeňské město Bad Neualbenreuth leží zhruba půl kilometru od česko-bavorských hranic, přesto je to sem autem z Česka trochu zajížďka. Nejbližší hraniční přechody jsou Svatý Kříž - Hundsbach a Broumov - Mähring. Ale stojí to za to a už při příjezdu se vám tu bude líbit. Bad Neualbenreuth je malebné město s mnoha historickými stavbami posazené do zvlněné horské krajiny.

Jen pár kroků od parkoviště jsme došli na nevelké náměstí s několika mohutnými hrázděnými stavbami, nad kterými drží ochrannou ruku dominanta - kostel svatého Vavřince (Sankt Laurentius). V rohu také spatříte velkou stavbu hostince Ney, za kterým stojí hrázděná budova místní školky postavená v roce 1910.

Pro nás bylo také podstatné, že kousek od náměstí funguje bankomat Raiffeisenbank, kde jsme si mohli vybrat peníze. Pro bavorský venkov je totiž typické, že v občerstvovacích zařízeních lze platit pouze hotově.

Prudce stoupající Tillenweg (Dyleňská cesta) nás brzy vyvedla ze zástavby do otevřené krajiny na první krásné výhledy u kaple Marie pokojné (Maria Frieden) a hlavně k vyhlídkové věži Grenzlandturm, kde funguje turistická občerstvovna. To jsme uvítali, protože naše nejmenší turistka měla hlad a my také. Naopak výstup na věž jsme si odpustili, protože výhledů do okolí je po cestě opravdu dost a člověk si je užije víc venku, než za proskleným oknem. Co ovšem rozhodně za zastávku stojí, je malý altánek před rozhlednou. Za sklem je zde vystavený nádherný model zaniklé chaty na Dyleni, který místní modeláři Zintlové (otec a syn) vyráběli celkem 500 hodin. Při pohledu na tuto zmenšeninu člověka úplně přepadnou chmury a lítost, že Lesy České republiky stále brání její obnově. Byl by to rozhodně vyhledávaný turistický cíl, který by neměl na celém hřebeni Českého lesa obdoby.

Počasí si s námi hrálo. Prudký vítr střídalo bezvětří a nízká mračna se často protrhávala do úplně jasného dne. Od Grenzlandturm je již krásný pohled na mohutný masiv vrcholu Dyleň (Tillenberg), který byl při naší procházce zrovna čerstvě zasněžený. Největší kontrast vytvářel určitě pohled na Dyleň přes rozkvetlé stromy v sadě na vyhlídce Streuobstwiese.

A to jsme ještě nevěděli, že během chvíle nás zasype husté sněžení velikých bílých krup.

Mugle, kam se podíváš

Za vydatného padání krup jsme traverzem po cyklostezce EUEG1 zdolali svah Dyleně a došli jsme až k malé vísce Altmugl. Právě zde je také vyhlášená restaurace a hotel Altmugler Sonne s překrásným výhledem do okolí. My jsme bohužel neměli času nazbyt, takže jsme se vydali rovnou k cestě podél potoku Muglbach, na kterou jsme se napojili u mlýna Muglmühle. Cestou jsme míjeli také několik samot, které by bezpochyb snesly název Mugl Einöden.

Mugl pro mě bylo v tu chvíli neznámé slovo, u kterého jsem tušil nějaký větší význam. Až následně při samostudiu, jsem zjistil, že se jedná o výraz pro vyvýšeninu, kopeček nebo pahorek, což v krajinném kontextu naprosto sedí. Mimochodem výraz se používá také mezi brusiči kamenů pro specifický tvar výbrusu - jakýsi oblý pahrbek.

Trasa podél Muglbachu vede v tělese staré cesty. Soudě dle hloubky úvozu tu už nějaké to století bude. Přestože není cesta nijak zpevněná, byla pro kočárek bez problémů sjízdná a my jsme pohodlně došli až do osady Erenstgrün, kde se nachází minizoo s domácími zvířaty, což určitě ocení rodiny s malinko odrostlejšími dětmi. Areál zoo navíc navazuje na zámeček Ernestgrün, kde je mimo restaurace se zahrádkou také velké dětské hřiště. Zkrátka ideální místo, kde zabavit děti a zároveň si trochu oddychnout.

Od Ernestgrünu už je to jenom něco málo přes kilometr zpět do Bad Neualbenreuthu. Přesto nás čekala ještě jedna velká zajímavost. Cesta nás totiž dále vedla kolem mnoha malých vodních nádrží, mezi kterými jsou drobné oplocené stavby. Právě zde se jímají léčivé prameny, které tuto oblast tak proslavily. Jsou mezi nimi prameny silně sycené oxidem uhličitým, ale také pramen radioaktivní. Jejich vody tu stoupají podél hlubokých zlomů v zemské kůře.

A malá zajímavost na závěr? Lázně Sibyllenbad se jmenují po věštkyni a čarodějnici Sibylle Weisové, která v tomto kraji žila a s jejímž životem se pojí mnoho pověstí z okolí Dyleně.