Při zběžném pohledu do mapy v těchto místech neočekáváte nic zajímavého a i my jsme sem vyrazili náhodou, když jsme potřebovali plánovaný výlet zkrátit. Nakonec jsme objevili moc hezký kout země. A když budete mít víc štěstí na počasí, než jsme měli my, určitě si užijete i tu krásnou skalní vyhlídku Großer Stein.

Trasa

Málo náročná trasa nás provede převážně zpevněnými a asfaltovými lesními cestami okolím vesnice Reinhardsrieth v nadmořské výšce kolem 700 mnm. Stoupání jsou táhlá a mírná, takže to zvládne opravdu každý. Na zdolání je dobré si rezervovat dvě až tři hodiny.
Kompletní trasa na mapy.cz: https://mapy.cz/s/dufogaleze
Délka trasy: 6,2 km
Stoupání: 88 m
Klesání: 88 m
Parkování u lesní cesty: https://mapy.cz/s/jatomamaka (místa je dost pro několik aut)

Když prší, pevná cesta přijde vhod

Když člověk jezdí na výlety často, tak je jasné, že se nevyhne ani setkání s deštěm nebo mlhou. Obojího jsme měli na našem výletě požehnaně, ale náladu nám to nezkazilo, protože ta procházka je prostě fakt hezká. Les je smíšený, místy spíše listnatý a všude vládl příjemný klid.

Auto jsme zaparkovali v lese u lesní asfaltky. Doufám, že jsem dodatkovou tabuli pod zákazem vjezdu pochopil správně a zaparkovali jsme to tam legálně. Mimo širokého travnatého pásu u silnice ale nic dalšího nečekejte. Ale ono to stačí.

Cestička se klikatí a stoupá jenom pomalu. Kolem je v lese schováno několik vrcholů, a cesta vede po jejich úbočí nebo sedly mezi nimi. Až ke skalní vyhlídce se jde po štěrku. Kočárek to zvládal celkem v pořádku, jen je potřeba malinko víc síly, než na asfaltce.

Vyhlídku nejde přehlédnout. Hned od cesty se zvedá mohutný balvan nebo malá skála - záleží asi na úhlu pohledu - na který vede úzká klikatá pěšinka. Před Großer Steinem je pod stromem posezení s lavicemi a stolem. Lehce exponovaná cestička nás dovede až k vrcholovému kříži, kde je ve schránce ukrytá také vrcholová kniha. My jsme měli smůlu. Pršelo a byla mlha, takže jsme okolní krajinu mohli jenom tušit z náznaků siluet lesů a okolních kopců.

I z toho mála, co jsme viděli bylo ale zřejmé, že při pěkné viditelnosti to bude vyhlídka opravdu hezká. Pod Großer Steinem prudce padá svah do hlubokého údolí, které je lemované kopcovitou krajinou s lesnatými vrcholy.

Určitě jsme tu nebyli naposledy, tuhle scenérii chceme vidět.

Cesta od Großer Steinu zpět k autu překvapivě zprvu vůbec neklesala, ale dále stoupala až do sedla pod vrcholem Wolfswikelberg. Zde stojí běžkařská bouda, která je patrně v sezóně otevřená. Přes okna bylo vidět do vlídné světnice s kamny a stoly. My jsme měli smůlu, protože bylo zavřeno, takže jsme alespoň využili suchý prostor pod střechou a nakrmili dcerku.

Dobré je, že ikdyž je zavřeno, tak za boudou stojí čisté suché WC, které je otevřené.

Poslední zastávka při cestě k autu byla u krásného lesního pramene Georgsbrunnen, který má vynikající vodu. Navíc je doplněný o lavičku, která může přijít vhod. Celé zákoutí dokresluje zdobná cedule s křesťanským motivem.