Při zběžném pohledu do mapy v těchto místech neočekáváte nic zajímavého a i my jsme sem vyrazili náhodou, když jsme potřebovali plánovaný výlet zkrátit. Nakonec jsme objevili moc hezký kout země. A když budete mít víc štěstí na počasí, než jsme měli my, určitě si užijete i tu krásnou skalní vyhlídku Großer Stein.

Okruh pohraničními hvozdy přes hřeben Českého lesa na zaniklou osadu Zlatý potok s turistickou chatou a zpět přes horskou vesničku Altglashütte, kde se rádi odměníte v restauraci s výbornou bavorskou kuchyní.

Nad meandry řeky Lesní Náby (Walnaab) stojí středověká obec s výraznou dominantou hradu na skalním ostrohu. Kolem hradu vede krátká, ale romantická stezka skalami s výhledy na řeku. Ve Falkenbegu najdete mimo toho také jednu z nejstarších hornofalckých hospoda, která stále funguje.

Lehký rodinný výlet s kočárkem v našem oblíbeném Bavorsku. 10 km cesta vede krásným skalnatým údolím Lesní Náby a po jeho blízkém okolí. Při stoupání se trochu zapotíte, ale většina trasy vede po rovince a je zcela nenáročná.

Ve Slavkovském lese existuje místo, které nemá široko daleko obdoby. Je doslova zahaleno tajemstvím a hvozd je plný zapomenutých památek, které jen pomalu vydávají příběhy, dávno zaváté časem. Nachází se zde i ztracený kostel nad kterým jako němý vládce ční pověstmi opředená hora Krudum. Vyšlápli jsme si na výlet, který v člověku ještě dlouho rezonuje.

Frauentál byla malá průmyslová osada ležící při Václavském potoce pod mohutným vrcholem Přimda nedaleko vesnice Svatá Kateřina. Do dnešních dnů jsou nad zemí patrné rozvaliny domů i zbytky starých cest a náhonů, které poháněly strojovny jednotlivých areálů. Trochu stranou leží zbytky tajemné hutě, jejíž podzemí dlouhé roky unikalo objevení.

Občas se člověk vydá hledat poklady a nenajde nic. Na druhou stranu to i tak nemusí být vůbec ztracený čas, zejména, když je venku krásně. Pokud se tedy chcete podívat, jak jsem takhle jeden březnový pátek nic nenašel a přece jsem byl maximálně spokojený, tak vás zvu na krátkou procházku Příbramskem.

Nedaleko česko-německých hranic ve stínu Čerchova se nachází zaniklá ves Lučina (Grafenried), jejíž zbytky se postupně daří dostávat na denní světlo. Díky řadě informačních cedulí nás dnes její ruiny zvou na malou cestu do minulosti.

Na únor jsme si naplánovali strávit čtyři zimní noci na hřebeni Jeseníků mimo civilizaci ve staré lovecké chatě Kvedleně. Chata stojí v zimě 5 km z nejbližší silnice a tak bylo potřeba dopravit nemalý objem zásob. Ideální jsou v takových podmínkách pulky - expediční saně, ty jsou ale hodně drahé a tak jsem se rozhodl zaexperimentovat a vyrobit si je doma. První model sice nevypadá nijak úchvatně, ale osvědčil se a proto poskytuji návod a zkušenosti, které jsem během výroby a použití nasbíral.

Seckauské Taury jsou málo známým pohořím v rakouských alpách. Nejvyšší vrcholy se vypínají těsně pod 2 500 metry nad mořem a svým charakterem připomínají Nízké Tatry. Na rozdíl od jiných částí Alp, nejsou v Seckauských Taurách žádná velká turistická centra a proto jsou málo navštěvované. Právě to máme rádi a proto jsme se sem v roce 2021 vydali již podruhé.

Reportáž z pokusu oběhnout si za prodloužený víkend 7 významných pohraničních vrcholů Česka. Počasí nám nepřálo, i tak to byl ale skvělý zážitek a těšíme se na další rok, až zas napadne sníh a zkusíme to znovu.

Nedaleko Plané v západních Čechách na úpatí Slavkovského lesa je moc zajímavej kout země - Přírodní park Kosí potok. Je to profláknutá oblast, kam se rádi stahují tuláci, trampové, čundráci a nejrůznější další pobudové při svém útěku z civilizace. Mimo sezónu tu ale na někoho narazíte jenom těžko a to je dobře.

Bílé Karpaty jsou relativně méně navštěvovaným hraničním pohořím. Rozkládají se na česko-slovenské hranici a jejich nejvyšší partie šplhají téměř k 1 000 metrům nad mořem. Zatímco v podhůří je klima teplejší, do nejvyšších částí hor přichází jaro jen pozvolně. My jsme se vydali na týdenní přechod Bílých Karpat v květnu a bylo poznat, že z hřebenu slezl sníh teprve nedávno.

Druhý lednový víkend sliboval trochu toho zimního počasí, tak jsme vyrazili na menší výlet po Plzeňsku. Vzniklo nám z toho pár záběrů jako vzpomínka na vydařené potulování po zapomenutých i profláknutých místech.

Již po 32. startoval na sv. Štěpána v roce 2021 tradiční vánoční pochod Praha - Kořen, který již delší dobu končí v Olbramově (127 km). Ačkoliv jsme startovali z Prahy v -12 °C, teplota celou dobu stoupala, až nás nakonec doprovázel nepřestávající déšť.

V údolí Kšického potoka nedaleko nádrže Hracholusky jsou schovány vstupy do starých štol na polymetalické rudy. Vstupy do starých štol jsou jako vstupní portály do jiných časů.

Vstupů do tajemného podzemí se nachází v okolí Kosího potoka velké množství, tento je ale stranou všech významných lokalit. Štola Caltov na Trdlině zve k nahlédnutí do míst, kde se měla těžit slída.

52 km ze Stříbra přes Bor do Tachova. První půlka trasy vedla převážně lesními a polními cestami, které se často ztrácely v bujné vegetaci. Druhá půlka po asfaltu byla tak trochu za odměnu.

Nenáročný květnový čundr údolím Řeky Ohře mezi Karlovými Vary a Stráží nad Ohří nás odměnil krásným počasím a úžasnými krajinnými scenériemi.

Seckauské Taury jsou málo známým pohořím v rakouských Alpách. Nejvyšší vrcholy se vypínají těsně pod 2 500 metry nad mořem a svým charakterem připomínají Nízké Tatry. Na rozdíl od jiných částí Alp, nebo zmíněných Nízkých Tater, nejsou v Seckauských Taurách žádná velká turistická centra a proto jsou málo navštěvované.